Železná Opona
czech only, sorry
Bikepacking výlet podél toho, co kdysi bývala Železná Opona. Tato ohyzdnost rozdělovala Evropu a bránila lidem přejít hranice od konce druhé světové války v roce 1945 až do konce studené války v roce 1991. Více si přečtěte zde.
Na tento výlet jsme se vydali z různých důvodů. Nemůžu mluvit za všechny členy naší skupiny, ale mé dva hlavní důvody byly tyto:
1) Pochopit a také zjistit jak samotná Železná opona vypadala. Jak bylo těžké ji přejít, když člověk nesouhlasil s tehdejším režimem.
2) Příroda, která je nedílnou součástí této hranice.
Čeká Vás dlouhé “skrolování” a pět dní plných fotek a mých zápisků.
den první
Po deštivé cestě vlakem je sluníčko vítaným kámošem. Začíná to dobře.
No, déšť se nechce vzdát!
Mraky se honí, vítr fouká a je těžké předpovědět jestli nám bude horko, zima a nebo bude zase pršet? Svítit slunce? Počasí je jak na houpačce, nahoru–dolů.
Děda na vozítku letěl tak 27 km/h. Drželi jsme se ho jak to jen šlo. Nakonec náš všechny dal traktor!
Slunce vyhrává a déšť se už konat nebude. Hned se jede lépe.
Frčíme o sto šest! Trochu už se těšíme na večeři. V pohraničí nebylo moc civilizace, kde bychom se mohli občerstvit.
Poslední sjezd k Penzionu Obora byl velmi studený. Sluníčko zašlo za stromy a kopce. Teplota padla k 5 stupňům. Nic příjemného, naštěstí kopec nebyl tak dlouhý a čekala nás teplá večeře a pivo.
den druhý
GEAR TALK
Na tento výlet jsem zvolil tři druhy brašen. Je konec září a počasí se může změnit v podzimní hodně rychle, obzvlášť na Šumavě. Základ byl, vzít si dostatek náhradního/teplého oblečení, nářadí, mazání, nabíječky a nechat si nějaké místo pro sváču během cesty. Nesmím zapomenout na svém minimalistické pantofle, které jsem ani jednou nepoužil, ale to je život.
Frame Bag
Můj rám má velikost 56 a brašna o velikosti M do něj krásně padne. Uchycení je jednoduché jako facka. Pásky na suchý zip jdou dobře stáhnout a upravit. Okolo brašny je jich více než dost, jsou různých délek. Pásky můžete přehazovat z místa na místo, přesně tak, jak potřebujete podle vašeho rámu.
Brašna je uvnitř prostorná, má tři síťované kapsičky na drobnosti. Já je použil na baterky do foťáku, na zápisníček a doklady. Frame bag je především dobrý na věci, které člověk potřebuje během dne za jízdy. Mou volbou byla sváča a teplá vesta na chladné sjezdy.
I když neplánovaně, podařilo se nám jet v dešti a brašna uchovala vše v suchu.
Seatbag Harness & Drybag
Podsedlová brašna s kovovým korpusem je jedním slovem úžasná. Chytrý design, který umožní uchytit konstrukci na jakékoliv kolo a bytelné zpracování je pevné jako skála i s plně naloženým Drybagem. Hladký asfalt, rozbité lesní cesty nebo bahnitý trail… všechno spolu “hraje” a funguje jak má, zkrátka koncert. Postranní pásy na stažení mají přezky, které hodně zjednoduší upevnění Drybagu do konstrukce.
V Drybagu jsem měl všechno náhradní oblečení i ty minimalistické pantofle. Další chytrá vychytávka, Drybag má ventil, kterým upustíte vzduch, když jej rolujete, to ho udělá kompaktnějším.
Top Tube Bag
Tato brašna je tvůj ideální kámoš na svačinu a drobnosti, které potřebuješ mít po ruce bez větších potíží i za jízdy. Romča moje hlavní svačinářka nakonec nafasovala tuto brašnu, protože někde musela schovat nekonečnou zásobu tyčinek a dobrot. Uchycení brašny je velmi podobné jako u brašny rámové. Pásky se suchým zipem jsou skvělým řešením. Brašna má uvnitř dvě dírky na šrouby, kterými ji lze také uchytit na rám.
Ranní mlha nás doprovázela skoro celé dopoledne.
Slunce s mlhou bojovalo statečně, paprsky prosvítaly hustou mlhou.
Potící se les. Jakmile slunce proniklo skrze mlhu a dopadlo na studenou zem, pára stoupala z probouzející se země.
Tady vedla Železná opona.
Jeden z mnoha hřbitovů, který zůstal po zaniklé vesnici, jenž musela ustoupit nové hranici po zrušení Železné opony.
Lesáci–banda…
Tak vypadá skoro každá hranice mezi ČR a Německem–zbytečná tržnice.
Malá odměna za vystoupaný prudký kopec. Po pivu byly ještě palačinky, polívka a dortíky.
Romka ukazuje na něco v dáli, asi na město, ve kterém strávíme druhou noc.
Najdi Vaška.
Poslední kopec za odměnu. Bláto a déšť z nás vysál poslední energii.
Transport nákupu, když máš všechny brašny plné.
Večeře, na kterou se všichni těšili. Kilo lasagní z Lidlu.
den třetí
Začátek dne byl hodně asfaltový a rovinatý. Dobré na zahřátí a přípravu na to, co nás čeká.
Hore, dole, pohodička po asfaltu.
A je to tady! Kopečky začínají.
Netrvalo dlouho, všichni museli v prvním kopci zařadit nejlehčí převod. Naše oči hypnotizovaly každou zatáčku. Bude kopec končit, nebo pokračovat dál?
Konečně dlouhý sjezd až k Černému jezeru.
V Železné Rudě u ohně v restauraci měníme část zbylé trasy, protože světlo mizí rychleji než bychom potřebovali. Vynecháváme německou část, snad nám to ušetří trochu času–uvidíme!
Zase nekončící kopec. Uff!
Slunce už je skoro fuč, my máme ještě dost kilometrů před sebou. Hlavně je to zase do kopce!
Unavené oči, ale cíl “v dohledu”.
Závodíme s tmou. Kdo vyhraje?
Kvilda těsně před setměním. Stihli jsme to! Teď už jen sehnat kopu jídla a hurá do postele.
den čtvrtý
Šumava si žije vlastním životem a nikdo jí neříká, jak se to má dělat. Že, lesáci?
Pramen Vltavy.
Zima, je tu pěkná zima. Čtvrtý den na kole se na nás podepisuje. Sjezd z kopce je horší než výšlap, u toho se člověk aspoň zahřeje.
Tak vypadala Železná opona, hrůza.
Šumavské panoramata.
Přívoz přes Lipno. Jsme tady o půl hodiny dřív. Neprší, nefouká, na druhé straně nás čeká jídlo a teplá sprcha.
Přesně za 47 vteřin. Déšť a neskutečný vítr.
Promrzlí nastupujeme na palubu.
Fouká a chčije!
Nevím jak se jmenuje, ale sedí mi k němu Franta.
Jakmile jsme vystoupili z přívozu, nastala průtrž mračen. Posledních 5 km jsme promokli až na kost.
den pátý
Závěrečný “padík” byl pro mě asi to nejtěžší.
Brodík pro zpestření.
Tato fotka mluví za vše. Hotový, vyčerpaný, unavený, asi s horečkou a bez hlasu. Konečně na nádraží. Teď už stačí jen přehopsat vlakem celou republiku až domů.
Poslední foto, vypínám foťák a uvidíme se na dalším výletě.
