UB—OL

Oct 26

Všechno začalo jednoduchým nápadem. Vedlo k němu několik věcí: Márovi skončila závodní sezóna, měli jsme před sebou volný víkend a předpověď slibovala příjemné počasí na sobotu i neděli.

Mára ještě nikdy nezažil ten pravý "bikepacking s kreditkou," takže jsme se rozhodli, že mu ukážeme, jak se to dělá. Nikdo z nás pořádně neprozkoumal Bílé Karpaty, což z nich udělalo jasný cíl. A když už jsme byli u toho, přibrali jsme do plánu i Beskydy, přes které se budeme vracet zpět do Olomouce. Sedl jsem k mapám a začal vymýšlet trasu. Neprojetá část republiky je jako prázdné malířské plátno – žádná projetá cesta, jen kopce a lesní cesty, které čekají na objevení. Jak říkával Bob Ross při svém malování: "We don't make mistakes, we have happy accidents." Přesně s tímto přístupem jsem plánoval trasu. Na mapě se objevilo pár kopců přes kotáry, ale nechal jsem je tam. Věřím, že budou stát za to.

Trasa byla připravená, lístky na vlak koupené, ubytování zarezervované, a tak jsme v sobotu časně ráno vyrazili. Zbytek příběhu najdete ve fotkách a trasu si můžete stáhnout na konci příběhu!

Vlak brzo ráno, nějak kolem 7:31. Docela zima a zataženo.

Cesta vlakem šla hladce. O hodinu a půl později v Uherském Brodu stejná zima a zataženo jako v Olomouci.

První dlouhý a táhlý kopec nás pořádně zahřál. Taky foukal silný protivítr. To jsme si přáli. Kopec ale roztrhal zašedlé oblaka a dal možnost sluníčku. Na sjezdech pořád trochu zima.

Krásné výhledy, chata Lopata a lyžařský vlek Lopata s krásným výhledem.

Tento kotár (skoro něco jako údolí) byl neskutečný. Jak kdyby to ani nebylo u nás. Rozeseté domy po kopcích, ovce, krávy a barevné lesy kolem. Romantika jako blázen.

Krásný, ale strašně, ale opravdu strašně prudký kopec na Boky. Srdce mi bije jako blázen, tak, že nemám ani čas myslet na to jaká je mi zima. Kde je zase to slunce?

Malá osada, hezká, hned u lesa.

První velké město. Trochu jsme vymrzli i když mělo být podle předpovědi teplo. Hledáme kavárnu. Dáme něco teplého a něco sladkého. Našli jsme, kavárna Prostor, doporučujeme!

Ze Slavičína, je to už celkem pohoda. Nečekají nás žádné velké kopce a máme dost času. Dáváme zajížďku na rozhledu, Vysoké Pole.

Jsem trochu rád, že už jsme tu. Nějak mi těsně před cílem došlo a roztřepal jsem se jak ratlík. Teď už jen sprcha, jídlo a jedno pivo (možná dvě).

Jediné volné ubytování, ta velká budova s trojúhelníkem. Pohled z Čertových skal. Na večeři do hospody ve vesnici a po cestě zpět se zastávkou na benzínce pro plechy.